Hippoterapie

Hippoterapie nebo hipoterapie je využití koně při léčbě. Je jednou z metod animoterapie.
Je to komplexní rehabilitační metoda vycházející z neurofyziologických základů, která využívá nasazení koně k léčebným účelům. Její působení je komplexní, zasahuje oblast rehabilitace, psychologie a resocializace.
Druhy hipoterapie:
1. Hiporehabilitace - využívaná v medicíně, je nejrozšířenější formou hipoterapie. Je to začlenění vození se na koni nebo jízda do komplexu opatření zaměřených na minimalizování, či odstranění fyzického anebo mentálního handicapu.
2. Léčebně- pedagogické ježdění - slouží k tomu, aby se u klienta vytvořily učební předpoklady, podpořili pozitivní změny chování, odstranili se nebo zmírnili projevy některých duševních poruch anebo smyslového deficitu.
3. Sportovní ježdění pro handicapované - založené na aktivním ovládání koně pacientem. Pacient, s ohledem na svůj handicap, se za použití speciálních pomůcek anebo změněné techniky jízdy učí jezdit na koni, případně se zúčastňuje sportovních soutěží.
Působení hipoterapie je komplexní, mezi účinky patří např. normalizace svalového tonusu, rytmizace organismu, koordinace pohybů, facilitace senzorické integrace, zlepšení rovnováhy, reedukace řeči, zvyšování sebedůvěry, úprava pohybové symetrie, zlepšování adaptace, facilitace tvorby nových motorických programů, zlepšení emočního vztahu k cvičení a energetické posilnění pacienta atd.
Indikace:
- v neurologii: dětské mozkové obrny, skleróza multiplex, stavy po traumatech, zápalech a degenerativních procesech, při poruchách koordinace, chůze, rovnováhy, sedu, aktivního držení trupu a hlavy, pohybových stereotypů atd.
- v ortopedii: skoliózy do 25° - 30° podle Cobba, svalová dysbalancie různého stupně, po amputaci končetin, posttraumatické kloubní strnutí
- v psychiatrii: nedekompenzované neurózy a psychózy, autisti, toxikomani, psychotici, hyperkinetické děti, chroničtí schizofrenici s deficitem
- v interním lékařství: v třetím stádiu rehabilitace po IM, esenciální hypertenze do II. stupně, při chronické bronchitidě, při obstipaci, při obezitě, při poruchách žláz s vnitřní sekrecí
- v gynekologii: dysmenorea, funkční sterilita
Kontraindikace:
Při kontraindikacích je potřebný přísně individuální přístup. Patří sem např.: závraťové nebo záchvatové onemocnění u dospělých a jejich těžké formy u dětí, hydrocefalus, kýly intervertebrálních třísel s klinickou symptomatologií, skoliózy nad 25° - 30° podle Cobba, stavy po operaci páteře, klinické aktivní artritidy, aseptické kloubové nekrózy v akutním stádiu, zvýšené riziko fraktur, osteosyntézy kominutivních fraktur, defekt kostního překrytí lebky, závažné onemocnění srdečního systému, dekompenzované psychózy a neurózy, sklony pacienta k sebepoškozování a mnoho dalších.
Samozřejmou kontraindikací je strach z koně, alergie na srst koně či okolí a věk do tří let.
Hipoterapii vykonává tým většího počtu spolupracovníků. Spojuje k sobě dvě složky: medicinní a hipologickou. Medicinní složku zabezpečují: lékař, hiprehabilitační pracovník a pomocník. Hipologickou složku zabezpečuje hipolog.
Pacient je během pohybového dialogu s koněm zahrnut množstvím podnětů. Pacienta cíleně vyzýváme, aby si uvědomoval své tělo, jeho pohyby a polohu jednotlivých částí. Osobní přístup výcviku percepce vyžadují děti. Soustředíme je na vnímání teploty koně, pohybu koně, pohybu jeho krku, plic atd. Přes uvědomování si těchto podnětů přejde na uvědomování si pohybů vlastního těla.
Během hipoterapie se získává hmatová a hloubková citlivost, propriocepcie prostřednictvím tlaku, protitlaku a tepla. Dochází k rozšíření spektra sluchových a zrakových podnětů.
Zvýšení množství senzorických podnětů zlepšuje schopnost CNS přijímat vněmy z vnitřního a venkovního prostředí a adekvátně na ně reagovat, což zlepšuje senzomotorickou integraci pacienta s prostředím.
Trvání hippoterapie je individuální.