Nad údolím řeky Poprad se majestátně vyjímá velká pevnost - Ľubovniansky hrad, jehož vznik se klade do začátku 14. století. Do historie hradu se zapsali příslušníci významných šlechtických rodů uherských (Omodějovci, Drugethovci) i polských (Kmitovci, Lubomírští a Zámoyští). Více než 350 let zde sídlili polští správcové zastavené části Spiše. Svými návštěvami ho poctili jak polští (Vladislav II. Jagellonský, Jan Albrecht, Jan Kazimír, Jan Sobieski) tak i uherští králové (Marie a Zikmund Lucemburští).
V letech 1655 - 1661 byly na hradě uschovány polské korunovační klenoty. V roce 1768 byl na hradě vězněn známý dobrodruh Móric Beňovský. Období zástavy končí až díky nařízení Marie Terezie v roce 1772, při prvním dělení Polska. V 19. století hrad vlastnil rod Raiszovců a na přelomu 19. a 20. století Zámoyských.
K nejcennějším objektům patří hlavní hradní věž, po obnově zpřístupněná návštěvníkům. V barokním paláci je prezentován dobový nábytek, na hradě je i např. expozice řemesel a cechů rodu Zámoyských.